Předloha běžícího muže.Film Běžící muž s Arnoldem Schwarzeneggerem jsem (poprvé a tuším naposled) viděl asi před dvaceti roky, a pokud si vzpomínám přišel mi jeho děj už tenkrát poněkud slaboduchý (přesto se stále počítám k fanouškům Arnieho). Když jsem minulý týden dostal chuť přečíst si něco méně profláklého od Kinga a narazil jsem na knihu Běh o život, neváhal jsem, právě z toho důvodu, že se stala předlohou pro výše zmíněný film a já byl moc zvědav, jestli to bude taky taková pitomost. Jak jsem správně tušil, kniha se od filmu značně liší. Film zpracovává pouze její základní motiv, tj. člověka dohnaného k tomu, aby bojoval na život a na smrt s přesilou lovců v jakési televizní show.Ve filmu je hlavním hrdinou nespravedlivě obviněný policista a celé ta špinavost proti němu, je dílem několika málo zlosynů, kteří na konci dojdou spravedlivého trestu. Pomineme-li fakt, že výroba a konzumace tv pořadu, kde se bojuje na život a na smrt, je z morálního hlediska diskutabilní, vychází z toho společnost jako taková celkem dobře (tedy z perspektivy Američanů, kteří žijí v zemi, kde jsou popravy zločinců realitou, tak proč je nenechat bojovat v aréně?). Kniha naproti tomu daleko víc moralizuje. Zobrazuje v podstatě totalitní společnost, jakou by si dozajista přáli všichni milovníci práva, pořádku a televize bez špetky lidství. Např. na ulicích je všude plno policajtů a jakmile se třeba zastavíte, okamžitě vás začnou popohánět k další chůzi, abyste zbytečně nezevlovali. Mít doma televizi je povinnost (její povinné sledování se pokoušeli uzákonit, ale těsně to neprošlo). Hlavním hrdinou je chlápek, žijící na okraji společnosti, ne proto, že by byl zločinec, ale proto, že se narodil ve špatné čtvrti a život mu moc šancí nedal. Přesto, že je zvyklý se pohybovat na ulici a pro ránu nejde daleko, má v sobě určité přirozené morální zásady. V televizi, ovládanou samozřejmě jedinou společností, jsou nejsledovanějšími pořady rozličné brutální soutěže, ve kterých se se soutěžícími moc nemazlí a ti pak končí s nejrůznějšími zraněními, nebo rovnou na prkně. Naštěstí mezi živořícími obyvateli chudinských čtvrtí je zásoba zájemců o účast v těchto soutěží velká. A to je právě i případ našeho hlavního hrdiny, který se do konkurzu přihlásí, proto, aby získal peníze na léky pro své nemocné dítě. Jeho smůlou však je, že skončí zrovna v té nejbrutálnější soutěži zvané Běh o život. Lov na člověka v knize neprobíhá v aréně jako ve filmu, ale rovnou v ulicích amerických měst a připomíná tak ony televizní reality show, kde policajti za asistence kamer honí a zatýkají zločince. Bizarní na tom však je to, že zločinec je nejprve uměle vyroben a nenávist “slušných” lidí proti němu patřičně nahypována. Samotný proces výroby zločince je tak realisticky popsán až z toho mrazí. Není to tak “scifi” jako ve filmu, kde se v záběru bezpečnostních kamer spáchala zločin digitální loutka potažená Arnieho kůží, ale používají se metody daleko víc soudobé - halo efekt, věty vytržené z kontextu, pečlivě vybrané záběry, kde člověk vypadá jako zločinec, drobná retuš fotografií - prostě všechno, co s dokážeme představit i v současných médiích. Hra začíná a děj se slušně rozjede. Hlavním motorem, který vás nutí číst pořád dál je pocit frustrace z nespravedlnosti, která se stala hlavnímu hrdinovi. Vše je kořeněno správně dávkovanými ingrediencemi v podobě syrové akce a napětí. Knihu jsem přečetl za víkend a nemohu než doporučit. Ještě dodám, že Běh o život napsal Stephen King pod pseudonymem Richard Bachman - proč, to se dozvíte v předmluvě autora k tomuto vydání.
Honza
